Tak a je to. Odletěl jsem. Letadlo do Kanady se vzneslo 25. srpna
léta páně 2016. Na letišti jsem se ještě rozloučil s mně nejbližšími a vyrazil
jsem. Do Toronta to trvalo něco kolem 9 hodin. V Torontu jsem uvízl v zácpě na
imigračním oddělení. Kvůli frontě jsem bohužel nestihl letadlo do Windsoru, ale
naštěstí se to dalo přebookovat. Nakonec jsem do Windsoru dorazil lehce před
šestou. Na windsorském letišti mě přivítali zástupci Rotary club of Windsor
1918 a můj host-táta Walter Cassidy. Po uvítaní se mě Walter zeptal, jestli mám
hlad. No, měl jsem. A tak jsme vyrazili na večeři do libanonské restaurace. Po
večeři jsem se zabydlel a usnul.
Během prvního týdne jsem si užíval Kanadu jak to jen šlo. S Walterem
jsme nakupovali, procházel jsem se podél řeky Detroit a bylo mi vedro (Windsor
je na stejné rovnoběžce jako Řím). Také jsem byl na Point Peele, což je
nejjižnější bod Kanady.
Walter mě pak vzal do
Detroitu. Tam jsme navštívili DIA (Detroit Institute of Arts). DIA je jedna
obrovská galerie. Když Detroit v minulosti prosperoval z výroby aut,
nevěděli, co dělat s penězi. A tak Detroit začal skupovat umělecká díla.
Je tam všechno. Od pravěkých maleb až po Andyho Warhola.
Do Detroitu jsem pak zavítal ještě jednou, když jsem s Walterovou rodinou
navštívil muzeum Henryho Forda. Tam je pro změnu taky všechno. Nejen auta,
lokomotivy, letadla a parní stroje, ale i třeba výstava o lidských právech.
Potom jsme šli do Greenville village. To je takové „umělé městečko“. Pan Ford
si uvědomoval historický význam budov, které byly například rodišti významných
osobností. A tak když se měla taková budova někde zbourat, pan Ford si ji
prostě koupil a přesunul do Detroitu. Takže v Greenville village můžete
navštívit Edisonovu laboratoř nebo Heinzův rodný dům.
Do školy jsem nastoupil 6. Září. Moje předměty pro první semestr
jsou Business, Angličtina, Divadlo a Matematika. Vyučování je od 9:00 do 15:00
s pauzou na oběd. Je to makačka, ale zatím to docela zvládám. Už mám i pár
kamarádů, takže se tam už tolik nenudím (hlavně o přestávkách na obědy)
Rotary klub mě velmi vřele přivítal. Je to jeden z největších
na světě (kolem 150 členů). Už jsme byli i na prvním Rotary inbound meetingu. Ten se konal v michiganském Plymouthu. Bylo
to super se vidět s ostatními studenty. Tou dobou byla v Plymouthu něco
jako naše pouť (akorát mnohem větší), takže jsem byl na spoustě atrakcích a
kupodivu mi nebylo ani špatně.
Tak zatím ahoj!
Kanaďan Ota
